Národní park Severní Velebit byl vyhlášen 09.06. roku 1999. a Veřejná instituce začala s prací na základě vyhlášky Sněmovny HR ze 16. září téhož roku. Oblast byla vyhlášena národním parkem pro mimořádnou rozmanitost krasových fenoménů, bohatství živočišné říše a mimořádných přírodních krás na relativně malém prostoru.
Rozloha parku činí 109 km2, a v něm se nachází přísně chráněná rezervace Hajdučki a Rožanski kuk, který představuje specifický geomorfologický fenomén, na kterém bylo dosud objeveno více než 150 propastí, z nichž nejznámější je Lukina jama, jedna z vůbec nejhlubších na světě, objevená roku 1999.
Pro návštěvníky je park nepřístupný (kromě průchodu Premužićevou stezkou), a mohou se v něm provádět pouze vědecké výzkumy a prohlídky za účelem edukace, se souhlasem kompetentní správy pro ochranu přírody. V rámci parku se nachází také botanická rezervace „Visibaba“, ve které se nachází největší naleziště endemické chorvatské sibiřanky (Sibiraea altaiensis ssp. croatica), a botanická rezervace Zavižan-Balinovac-Velika kosa, která se vyznačuje bohatstvím vysokohorské flóry. Uvnitř rezervace je také známá Velebitská botanická zahrada, kterou založil prof. Fran Kušan již dávného roku 1967.
Park protínají četné horské stezky, z nichž je nejznámější Premužićeva stezka, nazvaná podle stavitele ing. Ante Premužiće, který ji projektoval již v roce 1930, zatímco samotná výstavba byla dokončena roku 1933. Stezka prochází nejkrásnějšími a nejzajímavějšími částmi severního Velebitu. Z horských vrcholů se naskýtá překrásný výhled na Jaderské moře a ostrovy Pag, Rab, Goli, Prvić a Krk, a na ličské vnitrozemí z kontinentální strany. Kulturní dědictví parku je vidět v četných rozvalinách starých dobytkářských příbytků, domů a kamenných zídek, které svědčí o starých časech, kdy tuto oblast osidloval značně větší počet lidí, kteří se později rozprchli po světě a zanechali pouze stopy své přítomnosti na tomto mimořádně krásném a nenapodobitelném prostoru.